Květen 2012

Sny 26. května

26. května 2012 v 11:32 | F.LeYa |  Sny
Jsem v Praze u Agnes, která nějak přijde z nákupu, kde si koupila jakousi sadu krabiček naskladaných na sebe a v každé je trochu koření, nebo zelenina a tak. Prve myslím, že jsou to oddělené směsi na polévku, později zjišťuji, že je to čaj. Například v jedné sadě je čaj žampiónový a v druhé sadě čaj černekový označený žlutým nápisem GA. Ještě zachvíli si všimnu, že jich má u služky na stole asi sedm.
Sedíme v kuchyni a řešíme, že je Agnes těhotná a má v bříšku hrozně malinkatý dítě. Na tom by nebylo nic divnýho, kdyby už nebylo plně vyvinutý 4dny před porodem. Fakt malinkýho chlapečka. Je to fakt divný, protože se dá vyjmout v takovém vakuovém vaku a normálně se na něj dívat a chovat ho. Dokonce se umí smát nahlas, což všichni slyšíme. Když ho chci Agnes vrátit, plodová voda ve vakuu steče dolů a díte zůstane nahoře, prostě s tím nejde nic dělat, dítě se může udusit. Naštěstí je to jen simulace a Anča má své opravdové dítě v bříšku. V. se začne rychle shánět po kludle, že teda dítě musí ihned ven, když to ukázala ta simulace a dá Agnes takovou žlutou ampulku a ona si ji píchne nahoru do pupíku.... a pak je střih
Jsem v Paze, Agnes má hodinu nějakého tance. Jedu za ní na HAMU, někde jsem se dozvěděla, že si tak můžu občas chodit na hodiny. Shodou okolností mám jít za tou profesorkou, která právě Agnes učí. Někdo mě navede kam jít, otevřu dveře a tam usměvavá Agnes a asi 8dalších lidí. Jeden kluk. A profesorka u okna. Říkám, že se chci přihlásit tam a tam a ona mě zavede ke stolu a dá mi na vyplnění nějaké papíry. Mezi tím mají studenti chvilku volna a Agnes mi bronzovou gelovkou rychle nakreslí dokonalé obrázky hlavních znaků pantomimy, jako například Deburaua, kusy kostýmů a tak a dá mi to. Já si myslím, že to je úža, že budu mít od Agnes obrázek, ale když ona umí kreslit, tak už ji ničím nepřevyšuju...
Papíry už mám, chvíli se koukám jak ostatní tančí, nevím proč se do toho nějakým způsobem motám na taburetce. Agnes už je těhotná a má na zádech naznačenou páteř dítěte.
Po tanci mi profesorka řekna ať už radši jdu a já, že ať se nebojí, že jsem na odchodu, cestou musím do skříní uklidit nůžky a dva kabely.
Schody jsou sešlapané na dranc, spíš po nich jedu než jdu. Venku je megachumelenice a já jdu v černých pantoflích, které mi jsou malé.
Z minulých snů znám, že HAMU má strašně moc výlezů, jeden také hrozně blízko u Malého Vinohradského divadla. Sice nevím který to je ale náhodou se trefím. Je strašnej vítr, až to se mnou šlehne o zem. Za chvíli se zorientuju a jsem v Malým, kde za minutu začíná Zkrocenka, což není Zkrocení zlé ženy, ale něco uplně jinýho a jmenuje se to jen Zkrocená žena. Ptám se Péti, jestli jsou volná místa a jedna paní mě odvádí do hlediště, kde jsou samí nesympatičtí pánové. V tu chvíli se já stávám Zkrocenou ženou asi, jelikož mi ve dveřích upadne pantofle a nikdo není ochotný mi ji podat za žádnou cenu a mnohem horší je to s cigaretou, která mi taky upadne, je blízko u mě, ale musí mi ji podat tlustý pán v ryflích, který si nejdřív vynutí abych mu sahala do kapes, které se po každém sáhnutí o něco prohloubily. Mě to přišlo nechutné a na plátně se promítal film (taky jsem čekala divadlo), černobílý a byl přesně o mě (jako Zkrocené ženě). Já si najednou vzpoměla na svůj život, jak jsem protivná na svého muže a vůbec, jak jsem na všechny protivná a touto zkušeností mám zkrotnout.

Hop twedo u cink cink

24. května 2012 v 13:07 | F.LeYa |  Různé tvorby
budu jim dělat princezny co plivou oheň
nebo draka!
kterej plive princezny
třeba dneska taky poprvý umřu
ale všechno musí být někdy poprvý

Sen 21. května

22. května 2012 v 13:50 | F.LeYa |  Sny
Dělám přijímačky na VOŠH. Jsou asi 3 zkoušky, písemné. Po první se přesouváme, celá ta budova vypadá honosněji, než je v realitě, spíš víc Jamácky. Nemám z předchozího testu dobrej pocit. Druhá zkouška je nahoře a v čele třídy jsou velká okna s výhledem na jakousi továrnu, kde se zrovna odstřeluje komín, fakt vysoký prima prekiontrický objekt.
V momentě kdy spadne, povzdechnu nahlas "Tak a je po dalším pěkným komíně." Dokončuji test a lidi odchází ze třídy. Odychtne mě jakási profesorka, nevím kdo to je, je blonďatá, starší, má bílý svetřík. Velice se jí líbil můj poznatek ke komínu, ptá se, proč jsem to řekla, a já, že jsem dělala legitimaci na lezení po komínech a tenhle vypadal pěkně lezitelně. Ona se směje a říká, že mě tu chce na škole, a že budu studovat situační komiku! To mě teda dostává. Z testů nadšená nejsem, ale mám takový triumfální pocit, že to ta paní zařídí, aby mě vzali.
Cestou dolů z poslední učebny nahlédnu do malého sálu mého smyšleného snového Pidi (už jsem ho jednou tak snila), kde na pozlaceném balkoně dělají zkoušky studenti. Prve se zdá, že nikoho neznám, pak zahlédnu Sandru a nakonec na mě mává i Pepa s Jíťou a Vandou, to mě těší a odcházím.

Reflexe 1

17. května 2012 v 23:01 | F.LeYa |  Fragmenty deníčku
Tajná dvojsmyslná pomsta, které se vždycky musím smát, v duchu ale naprosto satisfájt!
Moc dobře vím, že ten vulgarismus mi za to stojí, je to skoro jako kdybych to vážně řekla.
"Můžete zadat PIN.......DÍKY"

anebo když zákazní řekna "Mohu Vás poprosit o tašku?"
jistě že by mohl poprosit...hm?
("ale jistě, že můžete") "PROSTE!"

Sen 16. a 17. května

17. května 2012 v 9:38 | F.LeYa |  Sny
Na táboře byla bomba, resp za táborem, někde v lese ve Sloupu. Když vybuchla, Péťa asi 20sec hučel na kličkovou sirénu a do chviličky přiletěl vrtulník, kterej na nás vypustil několik set litrů vody až na nás dorazila přívalová vlna a sebrala s sebou stany. Pozitovní na tom bylo, že se mi při této příležitosti svévolně rozmnožily žonglovací míčky na 4.

S dramaťákama jedeme kamsi, kde je zima, jako možná na hory nebo tak. Každopádně je tam Rat a pár jejích kámošů, Rat má růžovou bundu od horse feathers! Prej byla na islandu a učila se tam přežít ve ztíženýých klimatických podmínkách. Byla tam nějaká soutěž, či co. Každopádně je Rat trochu nesdílná, taková zasekaná.

zásah

14. května 2012 v 22:03 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
Když je Vaše vnučka cítit po odpadu

Snová koláž 3 květen

14. května 2012 v 12:17 | F.LeYa |  Sny
Od toho, že jsem v Libereckém Babylonu a není tam ani jedna vodní atrakce.
Přes hodinu u psycholožky, která se ostříhala na mikádo a byla to super hodina, sedely jsme na zemi a ona říkala třeba "Dělníci" a já "kamení" a pak řekla "večer" (v souvislosti s dělníky) a já "západ slunce" a ona, že je to neuvěřitelný, že to jsou zase strašně velký psychologický protiklady, ty moje asociace.
Přes jízdu vlakem, možná do Brodku, to nevím, ale jel se mnou Zajda i děcka, já ovšem přejela nějak svou stanici a tak mi Zajda do okénka dával instrukce, zatímco se vlak rozjížděl a pak mi dal nějaký poeníze, protože jsem žádný neměla na jízdenku zpět do Ústí. Vlak jel hrozně pomalu a tak jsem z něho vystoupila, že si v mezičase koupím jízdenku a on mi mezi tím ujel. Načež na nádraží napochodovali nějací ochotníci a měli hrát nějakou hru a já včetně Agnes taky, dokonce jsem měla příleitost jí v roli říct, že jsem se ztratila a pak jsme se pohledem shodly, že ti ochotníci hrají hrozně.
Přes to, že jsem kohosi doprovázela na foukací harmoniku a ta dotyčná zpívala píseň o Keblů "Paní krájí květák, Kebule tu není" zněl text.
A dnes to byly narozeniny Agnes, i s Remem a dokonce nesmyslně i s Rat, která si místo Karlose pořídila autistický kotě a já si sehnala dva červíky, kteří žijí v pupíku, odlišný druhy, ale chtěla jsem je mít. Jenže jsem se jich začala pak bát, pořád jsem si kontrolovala tričko a pak jsem jednoho zabila sprejem. Jo a k narozeninám jsem měla pro Agnes zelenej kobereček do koupelny, což ona uhodla a ptala se mě, jestli si ho má dát na hlavu nebo co, a pak jsme měli jít k Fialínovi. Kam Rem nechtěla, protože tam měla bratrance a koukali na film.

Lžouce

3. května 2012 v 20:10 | F.LeYa |  Různé tvorby
Mimo provoz
- provoz instituce v danou dobu zajišťují mimové

Šálí mě zrak
- oči mě hřejí okolo krku

Potkat se/ setkat se
- nezapomeňte si vzít na schůzku háček, pletací jehlice nebo pavouka

Pochodeň
- záplava jdoucích nožiček

Nožička
- něco mezi nožem a čejovou lžičkou

Pocit
- cit, který máte po tom, co něco cítíte

Pramen
- jakože pračlověk?

love [love]

2. května 2012 v 11:22 | F.LeYa |  Fragmenty deníčku
poslední dobou mnou častované slovo, příjemné, optimistické a použitelné