Sen 29. března

29. března 2012 v 17:39 | F.LeYa |  Sny
Ok, jsem v nějakém velkém městě. Přes betony nevidím obří nápis na zdi- BRNO FLÉDA. Někdo mi ale řekne ať se nahnu, že to uvidím a vídím.
Kamsi po schodech dolů do šatny a tam se svléknu a nahá jdu do bazénu. Po bazénu jdu po schodech zase dolů do šatny a kolem spousta lidí, fakt davy na schodech a nikdo se mou nahotou nezabývá, jen jedna holka se mě naprosto filmově uchichtne, přijde mi známá, nevím ale kdo to je.
V šatně se obléknu a potkám Evku a Zízu a najdu nějakej doklad Dýdy. Takže jí ho vezmu k sobě a pokračujem s holkama zpět na místo k těm betonům, je tam lavička, je podzim a nazemi najdu další brožurku Dýdy, očistím ji od listí, je i trochu mokrá a beru k sobě.
Ulicí jdem kamsi na malé náměstíčko kde jsou takové orientální trhy, snad i nějaká mešita. Od teď jsem černoška a moc mile to jiskří mezi mnou a ještě jedním černochem. Jsme přátelé, ale je velice jemně na spadnutí, abychom byli pár. Z mešity se ozývá hudba, taknějak spolu tančíme u těch stánků, spíš potančíváme. I ostatní, co tam jsou s námi, nás berou jako pár, natajňačku. Ale tohle je příležitost, která je očividně mezi námi víc.
Prožíváme spolu prostě takový intimní souznění pouze v tom, že jsme spolu. Hudba utichne a z mešity vychází lidé. Jdeme dovnitř, chceme přemluvit varhaníka aby ještě hrál, je tam ještě jeden pán, který se tváří zle a řekne, že nebude nikdo hrát. Do ticha se však ozývá melodie hraná po jednom tónu, nic velkýho, je potichu. My se držíme v náručí a pomalu, pomaloučku tančíme skoro na ticho, z venčí prosvítá naoranžovělé podzimní slunce. Teď jsem na něj opřená zády a držíme se přes mé břicho, ze zadu se přikloní a dá mi velice jemnou pusu na tvář, stále se houpeme v rytmu. Otočím se a pusu mu oplatím uplně stejně, vnímám jeho pleť a tvář. Pak přidám i dotek na rty...objetí.... v tu chvíli nás ten pán vyhání z mešity zlým pohledem, že jsme společensky níž než on (spíš že patříme do nějaké nižší vrstvy obecně, možná je taková doba). Jdeme za ruku ven.
Venku je hospůdka s dřevěnými lavicemi do ulice. Je tam KačGa a někdo mi řekne "JANA!" Jana a Šony. Jana brečí a cosi Šonymu vyčítá, skoro mě nepozdraví, ale mezi řečí něco jako pozdrav utrousí i s pohledem na mě. Už zase nejsem černoška a můj partner se vytratil. Šony vypadá zcela jinak, starší, nepankáč. Vyčítání a Janin brek se promění ve zpěv textů TY a dělá se, jako že se na depresi zapomnělo.
Sen končí ve sklepě, kde nesmíme hrát nahlas, protože je po 22h a Šony nám ukazuje jeho bicí a ultramalé paličky, kterými hraju velice nemotorně na jeho ještě nemotornější bicí, nakonec mu dokážu, že hrát umím dost rychle, i když si místo paliček vytáhnu příborové nože, stejně hraju jeho největšíma z nejmenších paliček.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama