Březen 2012

Drsný

31. března 2012 v 18:42 | F.LeYa |  Sny
Marcel Drsný mi píše e-mail
"Jsi silná jako udatný bojovník?"

Aha?

Sen 30. března

30. března 2012 v 13:30 | F.LeYa |  Sny
Jsem v Ústí s Agnes, asi možná u ní doma, jakoby v paneláku. Vzpomenu si, jak jsem psala Keblůše přání na ručníky "proti srsti" ručníku a nebo jsem ho na něj vyšila. Agnes měla narozeniny, tak jsem ji na ručník vyšila něco hezkýho a zbytek dopsala proti srsti. Líbilo se jí to, byla hodná. Potkaly jsme se v kuchyni a ona šla do koupelny, chtěly jsme se vyhnout čelem k sobě a tak jsem toho využila a objala ji a do koupelny jsme se v půlkrocích odšouraly v objetí, taková jako srandovačka naše. Šla krmit kočky a na pračce byl potah na polštář s něčím ode mě vyšitým k svátku (nějak se mi to ve snu pomíchalo). To hned odnela a taky se jí to líbilo...
Jsme u nás doma a Agnes potřebuje odjet do třebové na vlak, kam ji má odvézt její táta, ale my tam zrovna jedem, tak si prosadím aby teda jela s náma, ale vlak jede za 20 minut, což asi nemáme šanci stíhat a Agnes řekne "Tak pojedu v deset." což je za hodinu.
Naivně doufám, že by mi ten čas mohla ještě věnovat ale ona ihned má plán s Markétkou a Honzíkem, takže ji nejspíš vyhodíme někde ve třebové na sídlišti, kde bydlí její rodiče v paneláku a spíš to vypadá jako horní sídliště v ústí.
Přemýšlím jak se s ní obejmout na rozloučenou, pak mi dojde, že má v kufru batoh a velký A2 blok na vrchu s Tomem a Jerrym.
Při výstupu otevírám kufr a dávám jí věci.
Jak to, že jsem se ocitla o panelák dál vůbec netuším, každopádně jsem šla pěšky k autu a v momentě, kdy jsem míjela okna jejich bytu, Agnes vstoupila a slyšela jsem veselí, že u nich je. Auto.
Mnohem víc nevím, jak jsem se ocitla u nich doma, kde měli dokonce makové pole a chtěla jsem jim pomoci sklízet, dali mi takovou zvláštní kosu s hákem, která měla násadu jako konstrukce jehlanu s různými věcmi z různých stran. Neměla jsem kosit, ale nadzvedávat lepenku, což jsem nevěděla, tak jsem kosila a bylo to opravdu zvláštní. Makovice zůstávaly na svých místech a když se do nich šťouchlo spadly.
Paní Kuku mi ukazovala, jak makovice oloupat, potože měly na sobě slupky jako česnek. Musely se vzít dvě, klepnout s nimi o sebe a slupka povolila, oloupala se makovice a pak se vysypal mák.

....a teď mi zazvonil telefon!

Sen 29. března

29. března 2012 v 17:39 | F.LeYa |  Sny
Ok, jsem v nějakém velkém městě. Přes betony nevidím obří nápis na zdi- BRNO FLÉDA. Někdo mi ale řekne ať se nahnu, že to uvidím a vídím.
Kamsi po schodech dolů do šatny a tam se svléknu a nahá jdu do bazénu. Po bazénu jdu po schodech zase dolů do šatny a kolem spousta lidí, fakt davy na schodech a nikdo se mou nahotou nezabývá, jen jedna holka se mě naprosto filmově uchichtne, přijde mi známá, nevím ale kdo to je.
V šatně se obléknu a potkám Evku a Zízu a najdu nějakej doklad Dýdy. Takže jí ho vezmu k sobě a pokračujem s holkama zpět na místo k těm betonům, je tam lavička, je podzim a nazemi najdu další brožurku Dýdy, očistím ji od listí, je i trochu mokrá a beru k sobě.
Ulicí jdem kamsi na malé náměstíčko kde jsou takové orientální trhy, snad i nějaká mešita. Od teď jsem černoška a moc mile to jiskří mezi mnou a ještě jedním černochem. Jsme přátelé, ale je velice jemně na spadnutí, abychom byli pár. Z mešity se ozývá hudba, taknějak spolu tančíme u těch stánků, spíš potančíváme. I ostatní, co tam jsou s námi, nás berou jako pár, natajňačku. Ale tohle je příležitost, která je očividně mezi námi víc.
Prožíváme spolu prostě takový intimní souznění pouze v tom, že jsme spolu. Hudba utichne a z mešity vychází lidé. Jdeme dovnitř, chceme přemluvit varhaníka aby ještě hrál, je tam ještě jeden pán, který se tváří zle a řekne, že nebude nikdo hrát. Do ticha se však ozývá melodie hraná po jednom tónu, nic velkýho, je potichu. My se držíme v náručí a pomalu, pomaloučku tančíme skoro na ticho, z venčí prosvítá naoranžovělé podzimní slunce. Teď jsem na něj opřená zády a držíme se přes mé břicho, ze zadu se přikloní a dá mi velice jemnou pusu na tvář, stále se houpeme v rytmu. Otočím se a pusu mu oplatím uplně stejně, vnímám jeho pleť a tvář. Pak přidám i dotek na rty...objetí.... v tu chvíli nás ten pán vyhání z mešity zlým pohledem, že jsme společensky níž než on (spíš že patříme do nějaké nižší vrstvy obecně, možná je taková doba). Jdeme za ruku ven.
Venku je hospůdka s dřevěnými lavicemi do ulice. Je tam KačGa a někdo mi řekne "JANA!" Jana a Šony. Jana brečí a cosi Šonymu vyčítá, skoro mě nepozdraví, ale mezi řečí něco jako pozdrav utrousí i s pohledem na mě. Už zase nejsem černoška a můj partner se vytratil. Šony vypadá zcela jinak, starší, nepankáč. Vyčítání a Janin brek se promění ve zpěv textů TY a dělá se, jako že se na depresi zapomnělo.
Sen končí ve sklepě, kde nesmíme hrát nahlas, protože je po 22h a Šony nám ukazuje jeho bicí a ultramalé paličky, kterými hraju velice nemotorně na jeho ještě nemotornější bicí, nakonec mu dokážu, že hrát umím dost rychle, i když si místo paliček vytáhnu příborové nože, stejně hraju jeho největšíma z nejmenších paliček.

Snová koláž 2

26. března 2012 v 21:49 | F.LeYa |  Sny
Zaprvé je tu sen o tom, jak jsem se nahá ocitla před nahou Janou a v rukou držím jejího prvního syna, taktéž nahého a o víc menšího, než je teď. A Selám byl můj tajný milenec a měl velké nahé břicho. Janě to ničilo život (především pro to, že ji považuji za první větší znak cesty, jakou teď ještě nemám dořešenou).

Zadruhé je tu sen o divadle a o rukou Agnes, která mě držela před spaním, odešla, vrátila se a znovu mě držela, což pro mě také znamenalo mnohé a její návrat mě přesvědšil o tom, co máme.

Zatřetí sen o barevné nemoci, velkém domě a mrtvém dědečkovi. Ve městě byl velký dům, opravdu moc velký dům, aspoň čtyřpatrový, měl patřit mému dědečkovi a já zrovna slavila nedaleko nějaký školní úspěch (možná). Parkovali jsme náhodou přímo u toho domu.
Později jsme byli přímo v něm a vše bylo v pořádku, vybrala jsem si ve třetím patře hezký pokoj- dědovu pracovnu byla natřená na oranžovo, židle a stůl, knihovna...
Později se celý dům proměnil až v industriální vybydlené chodby na jedné straně s výtahem a na straně druhé schody. Řádila tam jakási dívka, taktrochu nadpřirozená, měla velkou rychlost a měla nemoc, s čtyřdobým průběhem.
První období - žlutá. Vše, naprosto kompletně vše přetírala, přestříkávala, zkrátka jakkoliv obarvovala na žluto v obrovských plochách a rychlostech, celkem horečnatě, ale její chování ještě bylo rovno člověku.
Mezitím, jsme čekali na výsledky vakcíny proti té nemoci, jediná šance jak ji zachránit bylo, že se vzdám svého těla a propůjčím ho té dívce, aby nemoc mohla mít znovu destruktivní průběh na mém těle opět od žluté po černou, čimž bychom získali jen čas navíc. Zatímco moje duše by byla v jejím zničeném těle. Dočasně, pokud výsledky budou pozitivní, jinak bychom ji nechali zemřít.
Věděli jsme, že jakmile začne vše barvit na zeleno, je to druhá fáze...začalo to hodně brzy ale o to větší šok byl, že jsme ji potkali rovnou s modrými kvádry, což už byla třetí, předposlední fáze, zcela agresivní, zvířecí, destruktivní, nemilosrdná....

tím sen asi končí, ale fakt to byl psycho masakr...

Dvě věci

22. března 2012 v 1:11 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
první věc je z melounového cukru:
Vyprávěla kraičký příběh o beránkovi, který si vyšel na procházku "Beránek usedl do kvítí," řekla "Beránkovi bylo hezky," a tím příběh končil.

druhá věc je:
letmodiv

ElectroSex

18. března 2012 v 23:44 | F.LeYa |  Různé tvorby
Inspirováno filmem Sound of noise, skladbou Electro Love.


divu.tv orné

15. března 2012 v 18:58 | F.LeYa |  Různé tvorby
div oký

Sen 14. března

15. března 2012 v 2:06 | F.LeYa |  Sny
Já jen vím, že jsem se ocitla na intru střední školy, který překvapivě vypadal dost upraveně. Zamilovala jsem se do největšího emouše, metrouše, blonďáka, ke všemu na vozíčku. Ale byl úžasnej, dostala jsem fialovobílou květinu.
Takovýho mít nebudu (ale nemůžu říct- Ani ve snu, chi )

Snová koláž

10. března 2012 v 0:15 | F.LeYa |  Sny
Proč krmím miminka a ohřívám jim polévku, která je příliš horká?
Proč spím s mámou v jedné posteli a ona mě nepříjemně jezdí palcem po zádech a je uražená, že jako její dcera nechci kontakt, načež začne v noci hrát na klavír u jejích kolen a já nadávám, že vzbudí miminka za zdí?
Proč po mě chce strýgo Michal najít wifinu a já najdu jen Urbánkovis Leonardo?
Proč se objímám s Agnes v kolečku a kolem nás chodí mnoho mužů v kruhu?
Proč mám zlomenou nohu a řeším, jestli jsem, či nejsem oholená?
Proč vyhlížím Strop jako svého potencionálního partnera?
Proč Taya?
Proč se snažím pomoci zkaženému Zajdovu psovi, který se klepe bolestí a je tak zkažený, že má zelenou srst?
Proč Cvrček ukoval karabinu a hák pro někoho, kdo má utéct z vězení?
Proč tam jdu já a přijde zlý doktor House?

petroleggs

6. března 2012 v 23:30 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
"Fakt nechápu, jak si můžou lidi stěžovat, že je benzín drahej...no řekněte mi, kdy naposledy stál litr benzínu stejně jako šest vajíček?"

hezky, kdybych upekla dvě bábovky, tak do nich místo vajíček můžu nalejt litr benzínu

Sen 6. března

6. března 2012 v 14:04 | F.LeYa |  Sny
Ústí mělo být významným vývozcem rybízu. Což samo o sobě bylo divný. Ale neprosto překvapující pro mě bylo, že rybízová plantáž má být v parku za divadlem!

narazila na strop

3. března 2012 v 23:13 | F.LeYa |  Fragmenty deníčku
tak já taky!

Slovo pro dnešní den

2. března 2012 v 14:52 | F.LeYa |  Fragmenty deníčku
sakraměješpatně!

Sen 1. března

1. března 2012 v 14:47 | F.LeYa |  Sny
Zase takovej krásně logický chronoligický sen a po probuzení pozbývám všech dějových linek...

Tak si běhám v troše čerstvě napadaného sněhu po sídlišti. Má to ale svůj účel, asi něco sháním, nebo někam běžím. Stane se ještě s dalšími lidmi jakási událost (snad jsme našli mrtvolu, nebo něco děsně, co se nemělo najít a vidět) každopádně mě postihne kletba- má mě rozsápat velký černý pes. Jediné na co se zmůžu je myšlenka na nedaleký kostel, hned vedle paneláku, kde bydlí babička. Malinký kostelík. Útíkám co můžu, jsem lehce dezorientovaná, když už jsem 100metrů od kostela, rychle se ohlédnu a vidím psa. Štěkot se blíží... samozřejmě dobíhám, shkočím přes práh kostela a za mnou pes sklopí uši a čeká.
V kostele se zrovna slouží. Všechny lavice jsou celkem nově vyřezané. Kněz jakoby nic vykládá dál své. V přední lavici sedí Zajda. Asi na mě hodí deku a drží mě za ruce. Jsem v šoku. Kněze považujeme asi za sebestředného blba, jelikož mi odmítá pomoci. Asi usínám u Zajdy a dostanu ud něj velkou pusu.
Pes stále čeká na zápraží.
Pak už v tom kostele jsou i matrace a ležím tam s Agnes.
Uvědomím si, že mám jít na nějaký ples a jít si ozkoušet obleční na něj. Jdem s mamkou do půjčovny, mám černou sukni a červené tričko, pak ale přijdu s čevenou sukní a bílou košilí, s jemnými červenými proužky a potřebuji černé triko. Prodavačky mi doporučí jedno, co nikomu nesedí. Mě ale sedí perfektně a neuvěřitelně mi to sekne.
Pes tam už dávno zase není...

konec?

Jména

1. března 2012 v 0:16 | F.LeYa |  Fragmenty deníčku
No vlastně sama pro sebe doufám, že v nejbližší době nebudu mít vůbec žádný děti, jelikož se mi začínají líbit dosti netradiční jména, tak aby mě za to jednou nebily...ty děti.

mistaké

1. března 2012 v 0:10 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
Sakra, chtěla jsem, aby předchozí článek byl ještě v únoru! Asi už nestíhám...anebo mám dost času do příštího

Sny 28. a 29. února

1. března 2012 v 0:08 | F.LeYa |  Sny
28.
Sešla jsem se s Vaškem kousek od nádraží a šli jsme na vlak. Docela mě zaujalo, že mu z kapsy trčí noha zlatýho retrívra, což mi vlastně přišlo dost nechutné. V tu chvíli jsem zpozorovala, že Vašek má na sobě vlastně tři tlustý kožichy, ve kterých vypadá jako myšák a aby mu nebylo vedro, dá mi jeden přes batoh na záda. Sice odmítám mít na zádech něco, co má na sobě části vypadající jako nohy zlatých retrívrů, ale nakonec to nějak taky přežiju, žejo.

29.
Jak to přesně začíná..? Vím, že v tom snu byla dokonalá chronologie....

Možná tak, že jsem učitelkou na nějaké škole, spíš školní družina. Možná jsem seriálová postava, možná ne. Jsem ale asi viditelně nějak přepadlá, jelikož si mě na paškál vezme paní Jiřina Jirásková a dost rázně, charismaticky a zároveň s upřímnou péčí mě, dá se říct, vynadá za to, jak se tvářím na celej ten svůj život. Že se nemusím upínat k jednomu člověku na zbytek života...
(a teď mi prívě uniká ta chronologie)
...jsem v divadle, je celkem malé, vše je dřevěné a tmavé. Jen málo lidí sedí v hledišti, ale pár jo. Na jevišti se vlastně tolik neděje, možná je po představení a mezi námi se bohybuje Brouček, Agnes a Anton určitě, jelikož v hledišti potkám bývalé spolužačky, které ho znají, až to musím okomentovat, jaká je to náhoda, že zrovna se takle znají a já znám je i Antona.
(dlaší, ne moc chronologický, skok)
Jaksi přetransformovaný babiččin byt vlastní v Hylvátech moje teta a se srejdou řešej, jak uspořádat dětské pokojíčky a kam dát kolo. A pak mi Vašek dovolí pohlídat ten byt na víkend, nebo spíš prostě pohlídat a já uspořádám velkou párty, ale spáš jen párty. Dorazí i Libuška Šafránková, které dám pusu na tvář a taky pan Abrahám, na kterého se překvapeně podívám. Nakonec ohlášeně dorazí i sám Vašek i s Agnes a z nějakého důvodu se pověsím na něj a velice vřele (až převřele) se s ním vítám, zatímco Ag asi nic.....
A že nakonec odjíždím na kole po bezbariérovém velice monotónním chodníku od žluťáku (kam se zmiňuje babička, že by se možná odstěhovala) dolů z kopce a hledám nějaký, asi byt, to už vůbec nechápu.