Únor 2012

Výtažky

28. února 2012 v 23:36 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
Bohužel musím přiznat, že to jsou mé výtažky z FB stavů, které jsem měla kdysi, i tak je to moje tvorbověc a baví mě tudíž:

Woldemord Matuška
Julius Seznam
Tygr je kočkovitá zebra
od předložky k předkožce je to pár milimetrů na klávesnici, že..
Hádanka pro všechny: co je to KOŘÁN? (okna se otevírají dokořán)
včera byly za měsíc Vánoce (25.listopadu)
Dobrý den slečno, chtěla bych kilo a půl dobrý nálady. Nakrájet a zabalit s sebou prosím a zavázat mašlej.
Dobro volné.
Pudu spát a pak pudu spát ještě jednou, abych se ráno mohla probudit a zařvat na sebe BUDÍČÉK! Načež se proudím, vstanu a udělám si snídani.
na teplym pudinku je ze všeho nejlepší ten teplej pudink
ze všech rajčat mám nejradši mlíko
Mám žralokhlad!

Citát- Herecký paradox

28. února 2012 v 18:12 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
"Slova jsou jen přibližnými znaky, myšlenky, citu, nápadu, znaky jejichž hodnotu doplňuje gesto, tón, tvář, oči, daná okolnost."

jen na to nechci zapomenout

večer a...

28. února 2012 v 0:46 | F.LeYa |  Různé tvorby
malá mrtvá víla

Sama doma

27. února 2012 v 14:48 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
"Co mám dělat, když mi dítě spadne na kočku?"

Sny 26. a 27. února

27. února 2012 v 14:43 | F.LeYa |  Sny
Tak 26. se náš Albert proměnil v malinkatý nepřehledný obchůdek s velkou pekárnou a nepřeberným množstvím drogerie. Velice mě překvapilo, že tam není masna.

A 27. Jednou jsem byla v jídelně celkem pozdě a neměla jsem přihlášený oběd. I tak jsem ho dostala. Celkem krátce na to začal ve škole (což byla asi nějaká filmovo-dramatická škola) nějakej echt věc, protože se tam měl točit film. Nejdřív se ale muselo jít na koncert jakéhosi souboru s velkým množstvím žesťů, taky jsem měla hrát, místo toho jsem fotila houslistku dirigentku. Pak jsem sama bloudila různě po škole, až jsem objevila místnost, kde byl středověký hudební soubor, mimo jiné tam hrála Liška na mandolínu.
Věděla jsem, že ve filmu bude hrát Agnes. Někde jsem ji očekávala. Zároveň někdo z Kuku měl mít svatbu, což bylo dost dobrý zmatení v tom snu,protože mi logicky nedocházelo, kdo se teda bere...
Ano, Agnes jsem potkala, když se líčila, málem jsem ji nepoznala, prošla jsem kolem a až za dva kroky mi došlo, že je to ona. Přihlásila jsem se k ní a dala jí pusu na uvítanou a pomalu odcházela... což jsem pak musela vysvětlit tím, že jsem nevěděla, kde se uvidíme ale nemá cenu to řešit.
Film se točil někde dole v amfiteátru- holka s kudrnatými vlasy a bohatých sametových šatech běží po trávě, alejí. Nevím co jsem se tam pletla já, za chvíli se schodů seběhla Agnes, jako jedna z princezniných služebných asi, spolu s dalšími a odvedli princeznu nahoru. Tím skončila scéna.
Asi jsem pak šla opět pozdě do jídelny na oběd, a dali mi pekáč s knedlíkama a svíčkovou.
Večer byla premiéra toho filmu, neměla jsem lístky a tak jsem seděla na schodech. Vedle mě jakási smyšlená herečka, blondýnka obarvená na víc blond s mikádkem, chtěla se zviditelnit, nebo co a tak po mě vyjela a pak chtěla, abych ji líbala na krku. A já to udělala, jelikož jsem byla naštvaná z tý Agnes. Ale vlastně mě pak víc štvalo, že jsem to udělala.

názory

23. února 2012 v 22:39 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
Lidi se ptají na názory ostatních, aby si udělali jasno v těch svých.

Oddanost

23. února 2012 v 22:30 | F.LeYa |  Fragmenty deníčku
Řekla jsem "ODDANOST"

Sen 24. února

23. února 2012 v 13:10 | F.LeYa |  Sny
Pamatuji si, že.... sedím na židli, vedle mě Agnes. Jsem vzteklá smutkem! Nejde to ovládat. Chci jí říct o tom, že se hlásím na školu. Zvednu se z předklonu a pak si uvědomím, že to nemá cenu, uhodím do židle, na které sedí. Propadám hystericky smutnýmu pláči, je to asi ten nejupřímnější nejhluší pláč, kterej jsem kdy v životě měla, i ve snu. Pláčem usnu a zdá se mi sen.

Agnes a další čtyři lidé lezou na věž jakéhosi baráku. Je sluníčko. Mají nejspíš dodělat nějakou instalaci uměleckého díla, (za kterou má jít ten umělec do vězení- myslím) které vypadá jako různé petflašky, dráty, gumy, antény na provázkách neseny čtyřmi heliovými balonky.
Všichni čtyři odpojí balonky a letí z té věže neseni balónkem někam pryč. Výš a výš. Ten sen vidím jakobych je natáčela z vrtulníku, nebo z pohledu sebe pod věží a občas jsem vypravečem a komentuji to velice prozaicky. Jenže si nepamatuju jak konkrétně.
Agnes zmizí z dohledu, nyní ji vidím jakoby z toho vrtulníku, jak řádí ve vzduchu, různě se pouští pneumatiky, za kteoru je chycená, skáče do vzduchu. I ostatní tři si to užívají. Doletí až do maďarska, kde se rozhodnou přistát. Přistání komentuje Agnes- něco o tom, že přistávají v maďarském divadle a parket jsou z dubového dřeva. Prorazili je skrz. Je to venkovní amfiteátr v maďarském Fahrschtadtu.
Agnes volá tatínkovi, aby pro ně zajel.
Nevím jak se podaří, že se nějak zase přistává na lodi na vltavě, kde má skoro průser pátý kamarád, který měl ostatní čtyři na zodpovědnost. Naštěstí nikdo nic nepozná.
Probouzím se ze sna ve snu.

U hlavy mám Agnesiny nohy, jsem v posteli schoulená, Agnes je přikrytá, zapřená v loktech a dívá se na mě. Přelezu ji a dám si hlavu k ní. Chytneme se za ruce a dáme si pusu. Už se nezlobím a jen jí řeknu, že o Jamu jsem ji prostě chtěla říct do očí.

Pak si zbytek dne hrajeme kdesi v centru pro autisty, kde je i Rem a její brácha. A nějaká aféra se záchodama.

Probudila jsem se z pocitem, že kdybych si ten smutek nevybila ve snu, tak se teď stoprocentně strašně rozbrečím.

dospěláckej den

22. února 2012 v 18:56 | F.LeYa |  Fragmenty deníčku
Ráno vstaněm (som čarovná)
především jsem pak čarovná celý den
jelikož mám naruby podrpsenku.

Snídaně, paní se psy
chůze do hylvát
čaj v práci (u mamky)
-ha, první dospělácká věc!

A teď to začalo-
malovat malovat malovat až do oběěda
avas- rajská s rýží

malovat malovat až do 15:15
mezitím si vyslechnout spoustu JÉ a JŮ

mamka odjela busem, a já šla pěšky... honem do 409!
Kolo je stále v kolně
a taky tam zůstane
- to byla věc, do který jsem se fakt musela vyhecovat

Cestou jsem potkala mamku kamarádky mé sestry
ta mi nabídla tykání
- druhá dospělácká věc

Ještě jsem potkala řediele ze základky
"jak se daří?" povídá
"docela dobrý" povídám já optimistickým dospěláckým tónem
a uvědomuju si, že je fajn to tak říct!

Pak ještě potkám Pepičku
pohovořím s ní a pozvu ji na tábor.
-čtvrtá dospělácká věc

a tam si uvědomím, že mám dnes
přiměřeně náročný, dospělácko-pracovně-táborovo-zábavný den!

Sen 20. Února

20. února 2012 v 13:07 | F.LeYa |  Sny
Vzali mě na Jamu, což jsem se strašně bála odhalit. Ale jo, nakonec to vyšlo. 45 bodů za hereckou z 20! Che. Byla jsem na náměstí a první, komu jsem to řekla, byla Rat, protože jsem ji zrovna potkala, seděla v modrém autě, okénko stažené, svítilo sluníčko.

Sny 19. Února

19. února 2012 v 17:15 | F.LeYa |  Sny
Jsem ve městě, sháním rastačepice. Když odcházím domů, vidím jedny vybledlé u větnamců a vůbec se mi nelíbí. Nechám to být.
Na autobusáku zřejmě potkávám babičku. Na bruslích. Někam s dědou jedou. Děda hraje tenis, nebo jiný míčovo pálkový sport. Možná líňák ale s pinkpongovým míčkem, mám ten dojem.
Babička jede z kopce shora autobusáku k albertu. Nakonec se otočí a pozadu jede až dolů k Hubálkoj. Na což se ségrou reagujeme, že máme strach o babičku a nakonec se shodnem, že je hustá, že si troufne dole brzdit na bruslích..POČKAT ONA UMÍ BRZDIT?! Umí, a tak nás opravdu převálcovala!

Už jsem tu psala, ne zase tak dávno, jeden sen o tom, že jsem byla s Agnes na nějakém festivalu.
Dnešní sen se odehrával rok po té. Ten festival byl ve Zlíně. Jela nás jakási partička. Krom Agnes a Vaška a jejich syna si nevybavuju nikoho konkrétního. Ano, Agnes měla syna, asi mu byly opravdu maximálně dva roky. Taťka vypadal spokojeně, i Agnes. Já jsem byla docela dost nešťasná. Sice jsem s nimi jela, ale jen z mé vidiny těch minulých zážitků. Začátek prázdnin...
Jo, chvíli jsem se s ní i bavila, že mi strašně vadí, že mi neřekla, že má syna! Že jsem neviděla její bříško! Bylo mi to strašně líto, když jsem to říkala, neudržela jsem pláč. Vlastně jsme se jakoby objaly, spíš jsme si jen tak opřely hlavy o ramena. Nakonec jsem ji pohladila po zádech a pak přišel Vašek... Měli postavit stan. Malilinkej pro dva. Zatímco já jsem měla sama pro sebe ten obří, kterej jsem ze smutku ani nechtěla stavět. Nakonec jsem musela, kvůli Agnes, nabídla jsem jim ložnici v mém stanu. Já sama neměla ani spacák, nic, uvažovala jsem, že nebudu spát vůbec, ale 3dny bych to nevydržela, další možnost na usnutí byla opít se.
Stan postaven chvíli jsem si půjčila malýho, pořádně jsem si ho prohlídla. Byl to celej Kuku! Ale přesto měl i jakousi druhou tvář, která se mi vůbec nelíbila... po hraní jsem ho vrátila Agnes se slovy "běž k mamině" a Agnes "mamina?" a já, že si to stejně neuvědomuju, že je to, jako by malej by nějaký cizí dítě a Agnes ho nikdy neměla. (S tím, že jsem vlastně ani možná neskrývala svoje pohnutí, že bych byla radši, kdyby to tak bylo!, taky možná zlostí, že jsem o něm nevěděla! ale i přes to jsem to malý měla ráda)
Smutná jsem si lehla do stanu do předsíňky, Vašek mi nabídl spacák, Agnes řikala, ať si vezmu ten, co mají pod sebou. Přijde mi, že jsem opravdu hodněkrát musela odmítnout, a i přes to jsem ve své ložnici našla pak starší spacák.... (stále potřebuju tu péči a žárlím, na malýho a štvu se!)
Malej spal, byl večer, Agnes si hrála s Vaškem a byli fakt spokojení.

Jen bych k tomu dodala ten šílenej pocit, co se mě držel ještě chvíli po tom snu, v myšlenkách, kdy jsem věděla, že už nespím. Dokud jsem neotevřela oči a vlastně pak i dlouho po tom, v plém vědomí. Uvědomila jsem si, že tohle je asi můj největší strach. A nechci ho. Potřebuju o tom přátelství vědět.

Sny od 13. do 17. února

17. února 2012 v 10:43 | F.LeYa |  Sny
13. Agnes byla převlečená za maso, byly jsme na jakémsi workshopu i s Broučkem ale nikdo jiný tam nebyl, než my tři. A tak teda Agnes byla maso, já se bavila s Broučkem a ona zpívala jakousi písničku, kterou jsem věděla ještě malou chvilku po probuzení. Pak se z ní stal stan a Brouček ho omylem přišláp.

14. Tak Cvrček mi povídá, ať si zítra na přijímačky neberu hlavně boty, že je nebudu potřebovat.
fakt jsem je nepotřebovala

15. Chci si dát v hospodě kokakolu, jenže kola došla, jen všichni kolem mě mají plechovky s pepsi. Ale ta pro mě už taky není. Tak mi dá Wik kelímek s hnusným červeným vínem a Eva na to, že ať to nevychlastám tak rychle.

16. Shnáníme s dramaťákem materiál na cosi, co si nepamatuju. A tak jdeme jakoby do Kerhatic, kde je v řece spoustu barevných konviček. Zvlášt, ale i účelově, na přehrazení řeky. Jdeme do školky a učitelka nám zakáže cokoliv z řeky tahat, a že tam ty konvičky zůstanou. Když jdem zpátky obejmu Zajdu a on mě vezme na kousíček cesty rukou kolem pasu.
Pak taky nakupuji v levném papírnictví levné samolepky s Tomem a Jerrym a různé jiné a pak se mi za to nechce dávat 93Kč, a u sebe mám jen 100. Vzdám se nějaké blbosti pro Evu, a ta je trošku naštvaná.

17. Koupila jsem si fenku černého ridgebacka, dokonce ve snu měla i jméno, nevím jaké. Každopádně jsem s Rat a nějakýma pár lidma jela vlakem na nějakou chatu. Byla zima a jediná Rat měla tu fenku ráda.

Dobrou

15. února 2012 v 22:35 | F.LeYa |  Různé tvorby
Ták adios, dobrou noc, sportu zdar, pravda vítězí, ganja je lék, tak se z lesa ozývá, šťastná to žena, pijte vodu, vy-víte-kdo.

Proč každý z karimatky dělá karitaťku, a ne grilovacíkořenímatku?

Tube

12. února 2012 v 22:02 | F.LeYa |  Různé tvorby
JůTube a HeleTube

Svítá

10. února 2012 v 10:36 | F.LeYa |  Fragmenty deníčku
Je to, když nemáte nijak výraznej den,
večer vám mráz a špína ucpe odpady a všechno vyteče v koupelně,
když se upatlete tuší a nemůžete se umýt, kvůli odpadu,
vzpomenete si na něco hezkého a dáte o tom vědět,
a zjistíte, že se vám oběma dnes v noci zdál sen o tom druhém,
pak jdete spát, ale celou noc nespíte.

Je to, když chcete spát
ale nemůžete, protože chcete říct:
Mám Tě rád!

Sny 9. Února

9. února 2012 v 13:32 | F.LeYa |  Sny
Velká místnost, spoustu lidí. Je to tmavá místnost a stoly. Všichni lidi jsou dramaťáci, které má na starost Zajda. Já se teda bratříčkuju jen s našima, ale ani mě nepřipadá, že by tam byl někdo cizí.
Je tam opravdu hluk, Zajda něco říká, nikdo ho neposlouchá, možná někdo jo a on si ani nechce pořádně zjednat ticho. Asi se tam objeví Agnes se svým tatínkem.
Nevím jak to, ale musím jsem jít k dědovi, předat mu dárek k svátku, překvapivě tam jdu. Dám mu nějakou placatou dekturku, nevím, co na ní bylo.
Dál pokračuju do nějaké hospody, vypadá to tam trošku prostředím jako Malinovi, venku sedíme. Taky je tam hodně lidí. Ale všichni jsou asi známí. Je tam třeba Liška vedle u stolu. Ani nevím, s kým se přesně bavím já. Obecně.
Konkrétně s týpkem, co nápadně připomíná Zbýšu, a není to je bavení, spíš koketování. Pak přesedlám na nějakýho týpka s náušnicí, vypadá trochu nebezpečně, neurvale.
Sem tam se s Liškou jdu poradit co si o tom myslí. Teď naproti Lišce sedí i Agnes s tatínkem, oba ve slavnostním oblečení. Když je víc večer, odcházím s týpkem směrem k záchodům, sice se držíme za ruce, ale pro mě to nic neznamená. Před záchody už to je víc vrr ale přesto nic. Zhnusí se mi tam. Ne, že by něco udělal, ale prostě s ním nic nechci.
Agnes odchází, já o tom nevím. Když se vrátím mezi lidi a zjišťuji, že tam není, okamžitě utíkám k východu, k plechovému plotu, u dveří tojí ten Zbýša a nechce mě pustit ven, jenže já musím běžet za Agnes!
Běžím běžím, orientuji se, běžím do kopce, najednou je všude slunce a vidím Agnes s tatínkem asi 50m předemnou. Už nechci běžet přímo za nimi, běžím ulicí nad nima, kde je přístav, plachetnice a tam stojí Vašek a já mám takovou radost, že ho vidím! Jdeme spolu dál a ocitneme se v muzeu i s Fialínem. Jsou tam klavíry, na jeden si brnknu a dostanu vynadáno od Vaška, že se na to nemá sahat a pak si teprve všimnu té cedule, že se nesmí šahat na exponáty.
Konec?

Na autobusáku potkám Rendy a VerBog a pozvu je k sobě domů, že jim musím nutně ukázat sovji kytaru, že se musím pochlubit. Jdou, pak si uvědomím, že mám v pokoji hroznej bordel, ale to mě neodradí, ze dvěří se kouknou na tu moji počmáranou kytaru a dobrý. VerBog jde na záchod, Rendy si obouvá boty a v pokoji je mamka a nadává mi za bordel, který mám v pokojíčku. Hlavně ty spoďáry, ale ty jsem stačila zakrýt punčocháčema.
Konec

VS Agnes:
Byla jsem na druhým lyžáku a nemocná a musela jsem(chtěla) za Tebou jet o několik kilometrů níž do chaty. Tam si byla a já se Tě jen ptala, jestli je to dobrý(Tvůj táta byl nemocnej) a pak jsem musela jít pěšky do své chaty

BW TV

9. února 2012 v 1:00 | F.LeYa |  Různé tvorby
Komplexy z toho, že doma ještě stále máme černobílou televizi, si léčím tím, že koukám jen na dokumenty o zebrách, tučňácích a jeptiškách.

Brambory k řízku
to je jak lehtnout si ke spaní.

Sen 8. února

8. února 2012 v 20:30 | F.LeYa |  Sny
Krom toho, že orangefactory byla součástí baráku Krátkých a já jsem tam mohla bydlet s Kubou, Luckou, Chaluhou a Lagem, vzpomínala jsem na první den, kdy jsem vstoupila do baráku a přišel mi, jako šílený bludiště. Pak tam byli i naši a velké množství koupelen. Nahatej strejda Armin a třída Věry Němcové, kde přišla hrát Karin a nešlo jí to.
Já si měla umýt hlavu a nebyla možnost si ji opláchnout, pak přišla mamka a začla nadávat, že se chce teta taky sprchovat a já šla hledat prostor, kde si spláchnu ten šampon. Místo toho byla z vany postel a já si hrála s plyšákama dokud nepřišla teta, takže jsem se znovu sháněla po nějaký vodě.
Pak v té místnosti bylo jakési taneční vystoupení, které jsem vnímala jako flashback a v momentě, kdy jsem se paní režisérky Ivany ptala na smysl zásadní věty toho představení, možná že to byl i smysl herectví, musela jsem se probudit na poslintanym polštáři! Ksakru!

Inspirativní procházka

7. února 2012 v 16:12 | F.LeYa |  Různé tvorby
Zaprvé Icetown, jelikož, a to mě na tom nejvíc baví, nevím jak jsem se k tomuto výsledku dobrala, každopádně je to jedna fotka, už ani nevím jaká, byl na ní led a teď je z ní město.


Zadruhé pokoj s Deathcat s výhledem na Icetown. Pořád mi k Icetown něco chybělo, tak jsem ho chtěla zasadit někam, i když mi přijde, že to stále není ono.


Zatřetí Prenatal deathcat. Depresivní vajíčko, ale pořád to není tak depresivní jako Icetownhung, ale to sem nebudu dávat, protože to už je fakt moc. Původně byla součástí pokoje s deathcat.


Zatčtvrté Šnek suk. Líbil se mi ten suk vypadající jako šnek.



Zapáté Lední méďa, pokus o aplikaci struktur asi na popáté a úplně jinak než to mělo být.


Zašesté Kaplický odhodil obal od plenek.


Sen 6. Února

6. února 2012 v 14:21 | F.LeYa |  Sny
Asi jsem jezdívala autobusem do školy a najednou vidím v autobude proti mě Rem, jak na mě dělá "MuucQ".
Pak jsme se jednou sešly v buse a povídaly jsme si o školách, že spolu můžeme jezdit ve středu, jak to máme z docházkou, a že Rem moc nejde anglická gramatika.

Volně to přešlo do snu, kde jsem byla s Agnes u koní. Bylo navečer a koně se měli odvést do stájí, jenže my jsme se v tom statku vůbec nevyznali. Objevili jsme se ve stodole, vůbec nevím, jak jsme ty koně dostaly zkrz okénko 90x 25cm asi v dvoumetrové výšce, ale nějak jo. Koně čekaly nad stodolou a musely jsme za nimi vylézt. Jenže mě do toho okýnka nešla strčit hlava, takže jsem to vzdala, že tam prostě nepolezu a našla jsem nějaké zadělané větší okno kousek stranou. Zkušeně a hodně soustředěně jsem lezla po stěně a pak už trochu nemotorně do okna, ale přecijen jsem se ocitla nahoře, tam mi řekl nějaký pán, že koně odvedli do boxů.
Agnes nešlo vylézt tím oknem ven, měla tam provaz a já jsem se jí zas tolik nevěnovala, s tím, že to dokáže, že je to v poho.
Po nějaké době, když mě nebavilo čekání jsem nahlédla do okna a vidím Agnes v sedáku brečící, sedící na zemi. Šla jsem k ní a omluvila se, že jsem nevěděla, že jí to nejde, objala jí a dala jí pusu, aby to bylo dobrý. Věděla jsem, že není problém v tom, že jí to nejde, ale že jsem pokořila její sebevědomí, měla pocit, že se mi nevyrovná v tomhle.
Pak jsme byly už nějak nad tou stodolou a šly jsme hledat ty naše koně kamsi do boxů, kde byly jen krávy a ono to celé byl vlastně kravín. Jen se tam občas někde objevil kůň. Nějak nešikovně jsme se rozdělily. Pak už nevím, jestli jsem hledala koně nebo Agnes a pak konec?