Leden 2012

první

31. ledna 2012 v 17:31 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
1. vznešená pravda o utrpení:
Světské bytí je neuspokojivé, strastiplné utrpení.

A jsme zase u miláčka Stridberga.

že Vás má někdo rád

31. ledna 2012 v 1:15 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
hele, prostě důležitý je nepochybovat o tom, že Vás má někdo rád

Sny 30. ledna

30. ledna 2012 v 14:00 | F.LeYa |  Sny
Mám doma 4 počítače. 3 na klavíru a jeden za mnou. Najednou začne jeden zvonit a já nevím jakej to je. Ve skutečnosti je to však telefon, kterej zase otravuje upomínkou, že jako vstávat...

Ondra shání pingpongové míčky.Zrovna jsme doma se ségrou měly válku pingpongových míčků, takže jsme jich měli 50. Daly jsme mu tři, jeden byl v pohodě a dva napůl, tak si je slepil izolepou. V jednom obchodě u ťamanů mu kupuji omalovánku s pingpongem, nakonec narazím i na míčky, tak mu chci koupit jeden rasta, druhej taky a třetí s ksichtem. Nakonec ani nevím proč mu ukazuju zapalovače přesně v takovém provedení.
Asi jsme v nějaký pitomý zemi, i když je to česko, není to česko, jelikož po celé zemi panuje bezdůvodné vyvražďovaní organizované vládní militární skupiny. Vlastně to důvod má, ale nikdo neví jakej. Je možné že reagují na konkrétní pohyb, či výraz obličeje, jedno slovo...nikdo neví ale nedělají rasové rozdíly...žádné rozdíly. Strach.

Taky se mi zdálo o holce a klukovi co spolu měli rande na vodě, chtěl ji vzít do kajaku (jenže to byla kanoe) a ona nikdy nejela, nepádlovala. Asi jsem ta holka nakonec byla já. Ani nevím jak jsem se v tom ocitla sama a sjížděla umělé peřeje.

Určitě se mi zdálo něco v divadle. Jen nevím co. Pamatuji si červený samet.

Jak dýchají hadi

30. ledna 2012 v 0:06 | F.LeYa |  Fragmenty deníčku
No řekněte, kdo si bere do nemocnice žonglovací míčky?
Né, že bych si je tam brala naschvál "Aha, jdu do nemocnice, kde že mám míčky?"
Přišly tam za mnou samy.
Totiž ony jsou mou součástí. Totiž on je mou součástí hlavně batoh a ony jsou jeho součástí.
No a batoh za mnou přišel už napakovaný na zádech mamky.
Usínám na lůžku a mamka dává věci do skříně, pak odejde a já si se sestrou měním SMSky o tom jak dýchají hadi, mouchy a žížaly.

Prášek

Ještě stihnu napsat, že všechny postele jsou pojízdné, jen co položím telefon na stolek klapnou dveře a jedem.
Mám košilku andílka.
Ve výtahu je chladno, asi jen 15°C
Dole jsou septické sály "septické, to je jako žumpa" říkám si
tak se zeptám sestry cituji: "Co je to septické?" a ona že nahoře se dělá gynda a tady je víc sálů
Aha, tak to jsem přesně chtěla vědět.
Takže jsem zůstala u toho, že budu kuchlá nad žumpou a vduchu si zpívala tepláková souprava kule dej si doprava..

Na sále dva lidi, sestra a doktor a najednou se jich tam vyrojí asi 5, nebo možná šest jich je tam dohromady.
Všichni se zdraví.
Taky se se všema zdravím.

Napojí mě na srdíčko, pak na kyslík, což je malej kolíček na prst a tak se ptám
"to se podle kolíčku pozná kolik mám kyslíku"
"ano" zazní od sestry s takovým podtextem "to jsou věci, co slečno?"
"dám vám lék, může se vám po něm motat hlava" dodá ještě

30sekund se neděje nic, zapomínám, že ho mám a najednou se větrák nademnou začne pohybovat po stropě
nezastavitelně
mhouřím oči, nedokážu sesoustředit a ten větrák stále putuje i se stropem
impuls bránice a fyzicky se mi chce hrozně hystericky brečet a řvát
tečou mi slzy a bránici mám staženou, jakobych křičela
anesteziolog se ptá, jestli dobrý

je to sympaťák, už se mnou mluvil nahoře a docela roztomile šišlá, je ženatej, toho jsem si všimla podle prstýnku

"ano" skoro neodpovím a sestřička mi přeje sladký sny
"chybí večerníček"
"však za chvíli bude"

...

"To ste mi dali něco, abych se probudila, nebo jsem se probudila sama?"
říkám asi za pět minut...nebo možná za dvě hodiny
ve skutečnosti to bylo asi 20minut, prý mi něco dali
"JAK DÝCHAJÍ HADI?"
jedna sestra myslí, že povrchem celého těla a druhá se směje, že se mi zdálo o hadech a já říkám, že nezdálo, že nad tím přemýšlím

a najednou jsem v pokoji, mezi tím nic nevím, studenej výtah ani chodba...nic
noc klidná, bezbolestná, až se sestra diví, že ji stále odmítám infuzi proti bolesti a furt se mě ptá jestli ji nechci
NECHCI

ráno snídaně, sprcha, doktor mi vytáh stehy....
mám dojem, že mi tam upletli svetr jelikož vytahoval lano šířky 1,5mm a odhadem to mohlo mít aspoň 50cm na délku a to si myslím, že je minimální hodnota...(jako abych ze sebe nedělala citlivku, klidbě bych řekla ale i 90cm! nebo aspoň 80)
to teda vidět nemusim a okomentuju to nějakou hláškou o tasemnici

Nakonec si teda zažongluju na pokoji, sepíšem dluh, na kontrolu du k indickému bohovi za pár týdnů a pálim domů!

Sny 29.ledna

29. ledna 2012 v 18:17 | F.LeYa |  Sny
Agnes měla strašně trapnej telefon. A dala mi pusu.

Špaček chodil po ústí a dělal úplně všude street art na všech barácích snad, hrozně barevný věci a mega propracovaný. Když jsem přicházela do ulice, soused měl počmáranej barák a tak maloval a u zatáčky byl úplně mega obří obraz a u něj i Špaček. A já byla naštvaná, že takle všude čmáře, protože se mi to nelíbilo.
Pak mě Zajda odvez do Olomouce, že musí jít na zkoušku. Jeli jsme škodou 120. Byla červená. V Olomouci mě vyhodil u nějakýho obchoďáku a řek ať si zpátky vemu stopa třeba. Bylo hrozný vedro, a všude plno oušťáků. Na jedné straně byl kopec s nějkou budovou (něco mezi hedečí a zelenou horou) a tam se mi nechtělo jít, tak jsem se chtěla dostat někam na druhou stranu, ale tam nebylo vůbec nic. Snad jen obilí.
Potkala jsem Agnes, všude v obchoďáku jsme potkávaly jakési elektromagnetické bloky, u kterých bylo přeplněno ženskejch a slečen, jelikož jim to natřásalo špeky a hubly tím. Taky jsme si to chtěly vyzkoušet, jenže jak říkám, všude bylo plno.
Došly jsme k záchodům, kde jsem byla bosa a navlhly mi ponožky močí, protože to tam všude bylo počuraný.
Nakonec Agnes brala kufry od holek ze záchodů, měla jich asi 5, nebo 6 a během čekání na majitelky kufrů mi chtěla sehrát scénku, že jako jsem v obchodě s kuframa a vybírám si a pak se jí dokonce rozbil deštník, přesně jako v té scénce, podle které to dělala. Já jsem to teda znala, a tak jsem reagovala správnou replikou.

Konec?

Mám strach

26. ledna 2012 v 22:06 | F.LeYa |  Fragmenty deníčku
Prostě mám

Sny 19. ledna

20. ledna 2012 v 0:17 | F.LeYa |  Sny
Bažina, seno, Honzík
V lese za dědinou spandou do bažiny matka s dcerou. Nějak se na to přijde, klesají velice pomalu, takže je dost času na záchranu.
Mnoho lidí ze vsi jde rovnou k na pole a nakládají seno na 3 velké valníky, mají se vysypat na bažinu, abychom se k nim dostali. Mezi nimi já, paní Kuk, i pí uč. Němcová, která mimochodem oznámí, že když tam Ája šla, byla paní v pohodě a když šla za dvě hodiny zpátky, posunula se asi jen o 2cm dolů..tak na to namítnu, že 2hodiny a 6hodin je rozdíl (6hodin= doba nakládání sena)! Je čas vyjet s valníky do lesa. Mezi tím tam lidi postavili jakýsi lázeňský altán s dírou v prostřed, kde je uvízlá paní a kouká už jen hlava. Dcera už je venku.
Zjistilo se, že je uvízlá jen ze třetiny a zbytek je voda, takže k ní lezou různé děti a rodiče je fotí v té bažině v altánu. Taky chci, aby náš Honzyn šel do té bažiny a vyfotil se, naštěstí nechtěl.
btw ta paní vypadala jako hlavní představitelka z deníku princezny v začátku, když ještě nebyla hezká.

prkýnko
Taťka koupil oranžové záchodové prkýnko s tygřími pruhy.

agnes, auto, ruční brzda
Nevím, jak jsem se ocitla s Agnes v nabouchaným sporťáku s dvěma převodovkama (kterým jsem vůbec nerozuměla). Agnes řídila. Směrem ze Třebové na UO. Cca v místech, kde stojí benzina OMW, byla silnice a od ní polní cesta, kde jsme zastavili a byla tam Hanča v bílé oktávce. Všichni vystoupili ze sporťáku, jen já zůstala vevnitř. Najednou auto začlo couvat. Rychle šajtrpáku! Jenže té jsem taky nerozuměla, musela se zatlačit až na zadní sedadla, skončila jsem jen se spomalením v silnici. Naštěstí už byla tma a večer a nebyl provoz.
Přesedla jsem si dopředu, nastartovala a skrz ty převody jsem se nějak dosoukala zase zpět na místo a zatáhla šajtrpáku. Vystoupila jsem si, jenže auto hned zas couvalo, takže znovu zpět a tentokrát to zastavilo až v protisměru! Nakonec jsem se nasrala a to auto zvedla a odnesla ho na tu polní cestu. A to už z něj byla taková malinká bílá motokárka.
Konec?

Čak

18. ledna 2012 v 22:15 | F.LeYa |  Různé tvorby
Chuck Norris je jediný člověk, který zvoní u Jehovistů, aby si s ním povídali.

(Ano, nepsala bych to sem, kdybych to sama nevymyslela!)

Splachovadla

18. ledna 2012 v 22:14 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
Už jste někdy studovali druhy splachovadel? Jako příklad uvádím druhy typů Samba, Rumba, Mambo, Tango atp. To jako nějakej taneční mistr vynalezl splachovadlo? Nechci radši vědět jak se jmenují druhy záchodových mís... chybí tam quickstep

Sny 17. a 18. ledna

18. ledna 2012 v 12:23 | F.LeYa |  Sny
17.
Tak jsem byla na hodině klavíru u pí uč. Němcové.
Normálně jsem se bavila s Lálou u parku a pak jsem z toho měla fakt velkou radost.
A ještě něco o Cvrčkovi.

18.
Nejvíc si pamatuju sen, že jsem před hudebkou, kde je bazén, spíš takové brouzdálko pro děti. Na OIK byly jakési zprávy z toho parku a najednou vidím Agnes ve vodě a Májinku jak do vody nechce. Vzpomenu si na to léto a ocitnu se přímo v čase té reportáže, jelikož jsem tam byla taky i se ségrou. Nechám si vytetovat za patičku na ruce reggae lva s korunkou a na vnitřní stranu předloktí celý text "Tak sám a ztracený..."
Pak jdem do hudebky, já v modrém trišku s dlouhým rukávem, koukajícím z pod bílé mikyny, schovávám tetování, kde dva dny spím a každý den se sprchuji, poprvé večer ve sprše v místě kostymérny, druhý večer tamtéž a třetí den ráno ve sprše, která by byla v čele místo skleněných tabulí. Ze sprchy zrovna vyšel Zají, ostříhán a já mám zrovna neobvykle černé vlasy, v koupelně si udělám drdol.
Strašně se bojím jít domů, kvůli tetování, dokonce tak moc, že se probudím.
Vážně jsem chvíli pochybovala o tom, jestli mám nebo nemám potetovanou ruku!

Konec

Sny 16. ledna

16. ledna 2012 v 13:42 | F.LeYa |  Sny
Jedu autem kdesi v přírodě. Najednou poznávám lesík a vím, že za ním je čiré jezírko, kde jsme se v létě koupávali. Lesík se změnil, je trochu vykácený, a kamenná cestička co byla u vody teď vede až k silnici. Nechám auto u silnice a jdu po té cestě až k vodě. Když míjím lesík, začne mě sledovat nějakej kluk. Může mu být tak 16. Za chvíli už jde u mě, asi chce navázat komunikaci. Čemuž se trochu bráním, chtěla jsem se sama taktrochu melancholicky projít...
Dojdu k divnýmu písku, kterej žerou koně, a ti koně tam fakt jsou, ale mají asi maximálně 30cm. Strašně se v tom písku rochněj a nebojej se mě. Tak si sednu a chci nějakýho pohladit. Nechá se jen takovej starší, co se mi moc nelíbí, ale ten kluk mi vysvětlí, že tenhle koník ten písek jí jen z lidský ruky. A tak koníka krmím z ruky a on je děsně vděčnej a různě se zahrabává do písku.
Nakonec společnost neodmítám a ten kluk mě vězme do chatky ještě kousek dál po cestě, kde je i jeho brácha a ještě jeden kluk. Bráchovi může bejt maximálně 19, je vyšší a hezčí. Ten třetí mě nezajímá.
Ještě mě jde vyprovodit ten první kluk, který o mě má očividně zájem, ale taky ví, že se mi víc líbil jeho brácha.

Jsem na JAMU, dělám přijímačky a jsem ve skupině s dvěma dalšíma holkama. První cvičení je četba přiděleného kousku scénáře, jenže každá dostane jen svou roli a ne text ostatních, takže nevím, kdy čtu jednotlivé repliky. Holky to samozřejmě ví, takže mi hned zezačátku berou papír a čtou to za mě.
Druhý úkol je přepsat si kousek role a pak to zase říct, dostanu hnědou barvu v plechovce a začnu s ní barvit kousek lavice, abych to tam přepsala, pak mi jedna z holek poradí, že to nebude vidět, že to mám dělat světlejší, tak vytahuji svou zelenou temperu a hodně ji ředím na tu lavici...ještě nemám dokončené barvení, a už je čas to říkat. Takže čtu z papíru a děsněto zkazím!
Třetí úkol- Naučit se za 2h kus scénáře, pak se vrátit do třídy a předvést to.
Na dveřích je rozpis skupin, kdy kdo přijde, koukám, že tam je dvojice, která má kus z Bláhy a Vrchlické.
Ok, odcházím domů se scénářem. JAMU je totiž hned pod gymplem v Ústí. Doma na bytě je v obýváku hroznej bordel, nějaký holky se ségrou a v kuchyni sedí Agnes a nějaký můj nový kamarád z JAMU a jedí piškoty. Vyprávím o tom, jak jsem děsně podělala první dvě kola a skoro se rozbrečim a tak jdu k tomu klukovi a obejmu ho a on mě uklidňuje. To objetí je přesně takové měkké a uklidňující, jak potřebuji. Pak si sednu na zem, opřu se o ledničku, zkřížím ruce a zamračím se na Agnes! Pak řešíme, jestli je rozdíl mezi normálními piškoty a stejnými piškoty v jiném obalu, tak se slovensky dočtu, že jsou o tolik tuku lehčí, než co řešej vtački.
Zjišťuji, že nevím, kam jsem dala scénář, že bych se ho měla začít učit! Hledám, hledám, nenacházím, v obýváku je máma, kterou bolí hlava a ještě mi nadává, že nevím kam jsem to dala.
Konec?

Jedu na letiště, mám se tam sejít s Keblů a dokonce i snad s Agnes, jenže ta to nakonec zrušila. Jsem u pokladny a kupuji dvě letenky do francie. Jedna letenka, říká paní, stojí jednu korunu. Cože? Je mi to fakt divný, ale musím koupit i Keblů, protože ta zase nestíhá, takže dvě. Ty stojí 7000,- . Já zjistím, že nemám kreditku, takže nemůžu nic zaplatit.
Počkám tedy na Keblů u metra a říkám, že nikam neletíme, jelikož jsem si doma nechala kreditku.

Jak se Strindberg podobá Shakespearovi...

15. ledna 2012 v 21:46 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
"Life´s but a walking shadow,
a poor player, that struts and frets his hour upon the stage,
and then is heard no more;
it is a tale dol by an idiot, full of sound and fury,
signifying noting."

W. Shakespeare

Sny 14.ledna

14. ledna 2012 v 13:03 | F.LeYa |  Sny
Neuvědomuji si přesně začátky, ale postupem času to vypadalo tak, že mám jakési nadpřirozené schopnosti a krom toho vyznávám skinhead. Takže se začínám kamarádit s podobnými lidmi kteří skáčkou z paneláků a ostatním lidem jsou neviditelní. Já když chci, tak je vidím. Vždycky když někdo skočí, něco udělám a on se rozplyne do vzduchu objeví se nad ním nápis TROLL v oranžové barvě a pak už toho člověka jen vidím na zemi, normálně živýho. Vím, že jsem někde vylepovala tajně plakátky s hákáčem.

Pak jsme celá parta v Osečku a máme jet do UO. Asi jako jen my domů. Jenže se přidá celá parta a zastavujeme u jakékoliv příležitosti plavání. U prvního zastavení u Labe za Poděbradama potkáváme Evu s Mortyšou v poli, že byly dneska pěšky v Kolíně a zpátky už to asi nedaj, tak je berem do auta. V dalším městě zastavujem (už autobusem s celou komunitou) v bazéně a já jsem děsně unavená, i přesto musím jít s nimi plavat. Nevím jak se to pak dostane k tomu, že moje mamka má dost hloupou indiskrétní zábavu- udělala si tabulku rodin a jejich dětí a na rodičích vyzvídá různé intimní věci jako jestli už to mají za sebou, kolik měřej a podobně, kupodivu to všechny baví. S každou otázkou si mamka stáhne kalhoty. Pak po mě chce taky něco vědět a já jí docela příkře odseknu, že nic!

Jsme se ségrou v jedné třídě ve škole, máme s sebou desky s výkresy. Angličtina- první hodina. Sestra si nesedá se mnou, ale vedle do lavice, každá sedíme sama. Vlastně si pak ke mě stejně přisedne. Učitel řeší marihuanu, nějak se dostane k tomu, že není třeba prověřovat studenty, jestli u sebe něco maj a náhodně padně návrh, že zkontrolujou naše desky, kde mám samozřejmě igeliťáky naplněný trávou!! Hned se přihlásí čtyři spolužáci a vehementně chtějí desky otevřít. Naštěstí jim učitel znovu řekne, že to není třeba...

Sny pátek 13.ledna

13. ledna 2012 v 12:21 | F.LeYa |  Sny
Hodně lídí, možná nějaký kulturák, židle a hlavně ti lidé. Vepředu je zubařské křeslo a paní doktorkra Kyjovská. Opravuje mamce zuby a ona se brání, že už chce na zuby jen latex, že jí nic jinýho nepomůže, a že už ji dolní stoličky stály 100 hadrů. Že slyšela, že latex je dobrej. I přes nesouhlas doktorky si prosadí svou, nakonec kolem mé židle projde doktorka a na prstě má dávku latexu na mamčin chrup. Mamka ještě stále nadává, až ji musim vysvětlit, že doktorka už jde i s latexem!
Pak jdu na křeslo já, Kyjovská mě nechá, abych si lehla na břicho a svítila si na zuby tkaovým žlutým teplým světýlkem, co chutná jako fluor, jelikož tam nemá sestřičku, která by mě na to svítila.
Chci si nechat odstranit nějakej kousek stříeva u konečníku. (Ano, nevím proč to řeším u zubaře.) Snad to má být ochrana proti jakési nemoci, kterou ale v životě nemusím dostat. Konzultuji to s doktorkou a ta se mě ptá, jestli snesu bolest, říkám, že ano, posílá pro sestřičku.
Á sestřička je tady. Odvede mě jakousi chodbičkou do místnosti s lehátkem. V ruce má šroubovák. Lehnu si, musím se svléknout do spodního prádla, v tu se otevřou dveře a ti lidé na mě mohou vidět, ve dveřích je mamka, jestli už jsem hotová, říkám, že ne a sestřičku poprosím, ať zavře dveře. Nutno podotknout, že sestřička je stará bába.
Tak tedy ležím na lehátku a ona vezme ten šroubovák a přiloží mi ho k břichu s tím, že se mi musí porachtat ve střevech, že je to běžná kontrola před tím zákrokem, který chci podstoupit.
Při představě, že mi tím tpým šroubovákem proráží kůži a to nejen na jednom místě, nýbrž asi po celém břiše, jsem vyděšená. Bolest snesu, ale tohle?! Vzdávám to. Vyžádám si rychlou konzultaci, posadím se a ptám se doktorky, k čemu je tohle vlastně dobrý. Prý to musí zkontrolovat. Dovídám se i to, že ze školy vyšla se šroubovákem v ruce a zachází s ním bravurně, ale naprosto neví co to jsou jehly.
Opravdu to vzdávám. Nakonec mi řekne, ať se teda položím, že mi břicho prohmatá rukou. Hmatá hmatá, dost intenzivně, pak přiloží šroubovák a jemně naznačuje, kde by se mi prorážela kůží do střev...
A ZAZVONIL MI TELEFON!
(to jsem byla opravdu naštvaná, zakroutit telefonistům krkem!)

Bydleli jsme na bytě. Naprosto netuším proč, ale mamka se na mě před dramaťákem uplně neuvěřitelným způsobem naštve. Vím, že hráju na klavír, který má v prostoru strun ještě skleněnou skříňku na noty, které taky nikdo už pěkných pár let nevyndal. Ok, mamka je strašně naštvaná a je to horší a horší. Běháme sem tam po bytě a mamka neví, co mi už udělat aby mě dostala na kolena. Najednou do mě vrazí ségra ve dveřích do pokojíčka, v ruce má nůžky, chytne mě za vlasy a dělá jakože stříhá... samozřejmně to naznačuje mamce, která stojí na konci chodby a moc ráda si bere nůžky od sestry, která mizí v koupelně.
Samozřejmě se nenchám ostříhat! Jenže jsem tak naštvaná, až to nevydržím, postavím se k mamce zády a natruc zařvu, ať to teda udělá!! A ona mě chytí za culík a bere to jedním vrzem! Nemůžu to vydržet a vyrvu se jí... půlka vlasů pryč... ty krátké zesvětlaly do světleoranžova, mizím v koupelně... Sestra tam je omotaná do zelené hadice a já ji strašně vynadám za to, že mě zradila! Že mamce ukázala ty nůžky! Prooooč...?! Táta ještě prohodí, že nemám dost velkou vůli.
Češu se a vyčesávám spoustu vlasů, celej ten půlculík, v těch krátkých vlasech mám velký lupy, že je musím vyčesat tupírovacím hřebenem.
Pak musíme někam jet. Jsme před barákem a Hanča si ničeho nevšimne, což mě prudí. Máme jet asi na ten dramaťák. než nastoupím do auta, objeví se tam Zajda, tak mu skočím na krk a asi se máme rádi.

Ještě si uvědomuju třetí sen, že byla děsně obří velká zima a šla jsem v Ústí s Evou cca kolem Avasu, jenže ten prostro byla jakoby Praha a šly jsme na nějakou návštěvu k Rat. Nakonec jsme tam musely nějak zůstat, protože se strhla naprostá kalamita, zasněžilo to auta a tak jsme volaly dom, že dneska nepřijdem, ale musely jsme vypadnout, nebo se schovat, než přijde Rat mamka domů.... moc si to nepamatuju..

Obyčejný chtění

12. ledna 2012 v 1:42 | F.LeYa |  Fragmenty deníčku
Sedět a nic si neříkat.
Hrát na kytaru obě najednou.
Jíst večer vajíčko naměko.
Zhasínat si na záchodě.
Držet se před spaním za ruku.
Jíst jahody se smetanou.
Hádat se, kdo má lepší bábovku.
Korzovat.
Mávat si.
Ležet v trávě.
Mluvit.
Psát si.
Učit se.
Počítat se sebou.
Šlapat si na nohu.

chybí to

zARTaceně!

10. ledna 2012 v 19:24 | F.LeYa |  Různé tvorby
rybalgin
komplikovaná silniční jahoda

Německá kuřátka

10. ledna 2012 v 15:27 | F.LeYa |  Různé tvorby
Německá kuřátka pípají

püp, püp
?

Vstup 2012

6. ledna 2012 v 16:00 | F.LeYa |  Fragmenty deníčku

Sny 6. letna 2012

6. ledna 2012 v 13:09 | F.LeYa |  Sny
Hysterikonoidní Bláha a Vrchliká. Ono samo o sobě se tomu nelze divit. Hrála tam Jíťa a i Strop. 21 scén.
U nás na bytě v kuchyni mi Agnes řikala, že Strop už místo 4. scén hraje v 6.
Byla jsem nadšená z toho, že se mi zdálo o Strop, takže když jsme odjeli na soustředění, chtěla jsem jí to říct. Neřekla.
Soustředění s kamerema a jelo se v polo zatopené oblasti někam autobusem s tetou Hankou. Autobus odfoukával vítr do vody, sotva to vybíral. A Eva s Wik si koupili Viktora, jako má Agnes.

Točili jsme ve strých rujnách nějakej skinheadskej film. Poslední záběr, kdy proběhne v budově výbuch a všichni zemřou, jen Fíla, zarostlej z Movemberu, přežije a kamera projíždí budovou za zvuků "If you going to San Francisco..." což se mu nelíbí. Leč co nadělá.
Pak párty, budova už není rujna, spíš takovej divnej byt sloužící jako chalupa. Občas se bavím s Rat. Je tam klavír. Dostane se k tomu, že Fíla hraje na klavír písničku z dětského zpěvníku. Jmenuje se Černá Radka. Děsně se mi ta píseň líbí a chci se ji naučit, je vtipná. Rat leží, hlavu má na mém klíně a já ji hraju.
Pak se chvíli bavíme s ostatníma, jsou tam i tři děti. Začne se rozjíždět sprostá zábava- focení zadků jakože *** a to na sebe s Rat vrháme nechutný pohledy a nakonec to nevydrží a jde odklidit děti a hračky a já jdu s ní.
Když je hotovo, sprostá zábava nabrala ještě větší obrátky, sedneme si vedle do místnosti. Já na zem a Rat na křeslo. Říká, že je jí zima. Napadne mě, že jí řeknu, že nechci, aby jí byla zima, místo toho se jí zeptám jestli je lechtivá, prý ne, tak ji začnu lechtat. Vážně moc není, ale nechá se. Stejně pak přijdu na to, že má naprosto nejvíc lechtivej krk a totálně ji dostanu smíchy.

Těhotný sny

6. ledna 2012 v 0:17 | F.LeYa |  Sny
Tak zaprvé se mi novoročně zdálo o Zají, že byl na mě na dramaťáku zlej a rozflákal mi sádru, kteoru jsem měla na noze, protože jsem měla něco s kotníkem a mě to bolelo.

Na to navazoval sen, kde jsem v pyžamu běhala po UO až jsem zašla cca tam kde bydlí děda u stadionu, samozřejmě to vypadalo uplně jinak. Byla asi noc, a já se chovala jako opilá, nešlo mi mluvit, bylo to pitomý, ale věděla jsem, že opilá nejsem. Vtrhla jsem do nějakýho baráku, odkud mě vyháněl nějaký kudrnatý kluk a já na něj tak opile mluvila, že nic nechci, že se mě nemusí bát, bál se, ale jednal s rozvahou, klidně. Vyhodil mě ven.

A dotřetice kravina o kombinaci Vztahu a Czeje, kterej se do mě děsně zamiloval na nějakém hradě, jenže mě to otravovalo a tak jsem mu u ohniště řekla, že ať se nezlobí, ale už ho nechci. Tak se z něj stal malý černoušek a utekl. A já pak našla dvěře to tajné chodby s pár schodama a dalšími dveřmi, kde asi měly být hradní zásoby. Od žádných dalších jsem ale neměla klíč.

Toť k novoročním snům.

Taky se mi během těch dní zdálo o tom, že místo cukrárny na výsluní je knihkupectví a já sháním životopis spisovatele, který zrovna umřel. Nakonec se mi dostala do ruky malilinká biografie v červených deskách asi 5x5cm rozměrově. Do toho jsem měla hlídat Májinku, která mě děsně žrala a vysvětlovat Agnes, jak se bouchaj knihy do obloučku, což jsem jí ukazovala na dějinách českého divadla. Pak jsem vracela Májinku Lence a Mája zaběhla za farní dveře a už se mě bála.

Nebo sedím v Kukuchyni na otomanu a vedle mě Agnes. Asi čekám Kájino dítě. Mám ruce na břiše. S Agnes to není dobrý. Ale najednou cítím, jak se na mě dívá, tedy se na ni také podívám a ona uhne hlavou. Je to jasný, bude to dobrý. Dala mi pak ruku na bříško, já přes její ruce svou. A pak jsem ji udělala místo na otomanu a lehly jsme si vedle sebe, Agnes mě spíš zalehla a já nemohla dýchat...až mě to lehce probudilo a špatně se mi dýchalo.

Týna bydlí v Brně, je to téměř v centru. Kousek za svoboďákem jsou bytovky, které jsou nápadně podobné Spořilovu. Prostor výtahu je jinačí. Bydlí až nahoře. Byt se nápadně podobá Spořilovu. Už ani dál nevím o co šlo..

Dostala jsem se do Újezda u Prahy k domečku, kde bydlí JK, ještě s někým. Byl tam jeho tatínek, ukazoval nám zbraně a speciálně upravenou, napuštěnou, šipku a hrozně dlouho jsme museli čekat, než ji hodí do terče. Všichni chtěli, aby ji hodil, ale on ji nikdy nehodil a ještě se nám smál, jak je máme upravené my, měli jsme totiž házet po něm.

U nás v UO u žižkova bylo dříve nějaký tajný hipísácký divadlo, nikdo ale pořádně netušil, že tam funguje ještě dnes a jeho mecenáš byl Václav Upír Krejčí, každopádně jsem se tam chtěla podívat. Divadlo Inspirace....

Mortyša byla těhotná. Nevím co dál...

Konec? Stači?