Květen 2011

Kampaň

24. května 2011 v 13:07 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
No, když se řekne, kampaň, napadne mě nějaká reklamní věc, která je všude omílaná dokola, nebo prostě nějakej projekt, kterej má něco propagovat, nebo tak.
Když je nějaká reklamní kampaň na prací prášek, tak pak má někdo peníze z toho, že si lidi ten prášek kupujou.
No ale. Když je někde třeba protikuřácká kampaň, dostane někdo peníze za to, že lidi přestali kouřit?
A nebo líp, teď ten dopravní podnik Praha, kampaň na to, aby lidi nechodili po přechodu, když jede tramvaj, protože nemaj před tramvají přednost. Dostane někdo peníze za to, že klesla úmrtnost způsobená DPP?
Kampaň
šampaň

Nebo Kampaň? Tam!

Protiklad dne

10. května 2011 v 21:45 | F.LeYa |  Fragmenty deníčku
Jak někdo den prosvítí nedbalým gestem, které okolo vás prolétne jako vítr. A vy si ani neuvědomíte, že se to stalo, nebo, že by ten druhý, koho ani neznáte, zasloužil, aby vaše reakce byla úměrná tomu vřelému gestu. A to vás napadne teprve až je ten okamžik pryč a vy si ho přehrajete znovu, to si uvědomíte, že vás to naplnilo takovým nedbalým štěstím, které na sobě vlastně skoro nedalo znát, že je.

Jak někdo vyprázdní i samotnou prázdnotu dní tak, aby vypadala jako černej chuchel co vám leží v žaludku už několikátej tejden a ne a ne se ho zbavit. Člověku je stále na blití, pláč to nespraví...a co si budem povídat, ani neuleví. Jen kvůli tomu, že existuje nějaké očekávání a ono očekávání se nakonci promění v prožité denní NIC. Jelikož cíl očekávání nebyl naplněn. A člověku to dojde ještě před tím, než se rozhodne něco očekávat. Pokud se to stane NIC, jsme nasraný jen kvůli sobě. Má smysl něco očekávat, nebo něčemu věřit?

Čtu- V článku je toho hodně

4. května 2011 v 17:51 | F.LeYa |  Čtu
Tyjo, to jsem teď přečetla hodně her za pár dní, úplně z toho blbnu, ale tak proč si neblbnout, někdy mi až srdce buší, jak se bojím o ty postavy, kterejm čtu život jako z knihy. Třeba o pana Willyho Lomana, když se hádal se syny v restauraci a přitom byl napůl ve svý minulosti. Jeden syn se jmenoval Happy, to se mi moc líbilo. Ale hra Arthura Millera, Smrt obchodního cestujícího, by přeci mohla být trošku kratší, ale ta chvilka, kdy si představuju tu scénu.... No né, u Hamleta to bylo rozhodně lepší, to jsem vrtěla hlavou a vůbec mi nešlo na mysl, že proboha ta královna je mrtvá... A HELE! Laeters už taky! A Hamlet! A Král! Ach, Horácio..! Uf! To teda bylo! (Víte, že to napsal Shakespeare, žejo)
Ale někdy se člověk zase nasměje jen tak. Biletářka od Goldflama, to je panečku jiná! Kdybych na to měla koule, už se to učím a du s tím navenek! Takový legrace a jen díky tomu, že by byl sál nicnetušících lidí v kině, ze kterýho se vyklube divadlo! Ba!
Ale u Mrštíkovic Maryši jsem se taky smála, nemyslím ději, ale když ono je to tak hezky staročesky napsaný, že je z toho jednomu do ousměvu. Ale když ona taky dělala všechno tak natruc.
Narozeniny Harolda Pintera zůstaly nějak v pozadí, tak jsem se těšila opět na nějakou absurdní absurditu, avšakvýsledek mě dvakrát nezasáh.
Nakonec zbývá už snad jen Veselohra na mostě. Ta je od Klicpery a řekla bych, že kdyby to byla absurdní hra, tak by se vlastně mohla dotáhnout k dost dobrý dokonalosti, z mého pohledu. Ono ten činoherní spád je v závěru moc jasnej, ale tak takle se taky dá. Dá se... No.


Nejlíp mi z toho vychází Hamlet a Biletářka, z Hamleta tu máte citát, co mě fakticky dostal. Až je jednomu líto, že nemá na to, aby si přečet W.S. v originále, to musel bejt vrcholný atlet ve slalómu mezi přesmyčkama. Ach ta angličtina. Překlad Urbánka OK. No a už jen poslední slova k té Biletářce, když už jsem ji tak vypíchla. Přečtěte si ji a řekněte, no nechtěli byste být netušícím divákem? Já jo!

Hamlet: Ať nechodí na slunce. Já vím, Je to příjemné počíná, ale mohla by si tak počínat příliš dlouho : až by počala. Pozor na to příteli.
(W.Shakespeare, Hamlet)

Meg: Ještě stovku narozenin, Stáňo.
Goldberg: A jedny jmeniny k tomu.
(H.Pinter, Narozeniny)