Duben 2011

Čtu- Durrenmatt, Návštěva staré dámy

28. dubna 2011 v 12:49 | F.LeYa |  Čtu
Ach bože, jestli je něco klenotem, tak je to rozhodně tato záležitost!

Moje představy se u staré dámy otáčely v plných obrátkách a nebyla jsem s to je zastavit.
Velice elegantní, charismatická, sarkastická a ironická dáma se přijela podívat do rodného městečka, aby ho zachránila z finančních potíží. Za 45let, co tam nebyla, se stala miliardářkou. Jí patří celý svět. Nezapomněla však na nespravedlnost, kterou na ni město spáchalo a na stáří se vrací i s rakví pro svého bývalého přítele, kterému zničí život. Po lidech z Güllenu chce totiž vyměnit jednu miliardu peněz za život Alfréda Illa.
Vnitřiní povaha městěčka se v průbehu času krásně mění. Jak na začátku stáli všichni při Illovi, nakonci ho za peníze rádi zabijí, jelikož nemají na to, splatit dluhy, které si začali dělat od doby odmítnutí vraždy občana města.

Jestli by někdy něco mohla být pravda, tak je to přesně toto. Má-li na to člověk, nestojí mu v cestě ani ostatní lidské životy a taková je přesně moc Claire, která tomu všemu ještě tak ráda přihlídne.

Čtu- Jean Paul Sartre, S vyloučením veřejnosti

28. dubna 2011 v 12:37 | F.LeYa |  Čtu
Velice krátká hra, ale o to převratnější a překvapivá.

Nejprv máme jakousi postavu /Gus/, která přijde a vzápětí je další scéna, od které již dále dlouho nevystupuje.
Ocitáme se s Arthurem v prázdném pokoji, ve kterém se nežije, nic nefunguje a to co tam je, je k ničemu. Průvodce Garcon1 přivede ještě dvě dámy.
Postupně zjišťujeme, že místnost je vlastně peklo. Postavy se vzájemně souží, otravují, rozuzlují důvod svého "nepřítomna". Z pokoje chtějí ven, ale jakmile se dveře otevřou, všichni zůstanou, protože si sou vědomi, že tam jsou spolu navždycky.....
Budík. Gus se protahuje, přijde Garcon1 a položí mu otázku. Tím to končí.

Podle mě by se ta hra dala ještě 3x prodloužit a daleko víc vyhrotit, ale zároveň mám ráda jednoduchý věcičky, kde to je jasný. Jenže mi tu chybělo takovýto postupný rozuzlování, kdy člověk přemejšlí jak to teda přesně je a ještě dlouho trvá, než se to fakt dozví. Tohle je taková desetiminutovka.

Už dlouho jsem chtěla číst něco od Sartra, protože v Pěně dní od Borise Viana vystupuje jeho karikatura Jean Sol Partre, která uplně zdemagogizuje přítele hlavní postavy.
Ještě si od něj něco přečtu a pak řeknu, jestli B. Vian přeháněl.

Ústí

26. dubna 2011 v 12:56 | F.LeYa |  Fragmenty deníčku
"Dědečku, klíče jste pověsil?" Povidala pani na nádru v Ústí, kde vlaky jezděj tak málo, řikám si. Člověk si na tu vysokorychlostní hyperkontaktní přesycenou Prahu tak zvykne, že mu provoz na Kralovehradecké ulici v Ústí přijde jako naprostá reklaxace. Ale jak již bylo někdy řečeno, i Kralovehradecká má své TOP timy.
Teď mi přijde v Ústí tak hezko, vím, že kdybych se tam vrátila zase na dýl, tak opět vklouznu do toho maloměstského stereotypu. Líbí se mi, že vždycky, když přijedu, vidím své kamarády a rodinu a mám docela plný program. Tím se mi stává z Ústí teď hodně srdcovka. Už aby by čtvrtek, nebo třeba pátek ráno... je to moje město.

Na co se prostě nepřijde!

16. dubna 2011 v 13:27 | F.LeYa
spolehlivost- společně sdílené lože
paruka- deformovaná ruka ("Budu mít trvalou paruku"),
pahýl- alternace jiným končeninám (mezi končenitny se počítá i ocas, "nemáš nějaký pahýl, potřebuju alternaci za nohu"
de- ntista, n, š, ka, rniéra, klamovat, bilita.... všechno co má předponu de je degenerativní
nadpřirozenost- od přirození nahoru
bůh zdarma- vezre slova zbůhdarma
pokud zasadíš do země hodinky, vyrostou z toho nástěnné bimbačky. pokud je necháš přezrát, vyroste orloj! V Anglii jim z toho vyrost BigBen a v New Yorku oseli pole a maji z toho Time Square.
pokavaď má stůl nohy, proč nemá kolena a proč nemá boty?

Ibsen o své práci

14. dubna 2011 v 16:50 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
Zpravidla dělám při každé své hře tři náčrty, které se jeden od druhého velice liší - v charakteristikách, ne zápletkou a dějem. Když se blížím k prvnímu vypracování svého materiálu, je to, jako bych své postavy znal z cesty vlakem; člověk navázal předběžnou známost a popovídal o to i onom. Při příštím náčrtu už vidím všechno mnohem jasněji a znám lidi zhruba tak jako po měsící stráveném s nimi v lázních; objevil jsem základní rysy jejich charakterů a jejich malé zvláštnosti; ale stále se mohu mýlit v jistých velmi podstatných věcech. Nakonec, v posledním náčrtu, jsem už dosáhl mezí svých znalostí; znám své postavy zblízka a z dlouhé známosti- jsou mými důvěrnými přáteli, kteří mě nezklamou; jak je vidím teď, budu je vidět vždycky.

Koupit

12. dubna 2011 v 14:03 | F.LeYa
Musíš koupit chCIBULIt!

Čo ti jebe...

11. dubna 2011 v 12:32 | F.LeYa |  Co mě zaujímá
Sedím pod okny paneláků a v prvním patře je otevřené okno- Hádka mezi partnery: ona si napsala status na FB o tom, že on něco udělal i když to nebyla pravda a její kamarádky ho začly hodně rozebírat. On to neunáší a dává jí to dost sežrat.
..uz prestali, na balkon vyběhl pes a paní do telefonu řekla "čágo
Kolem mě projíždí kočárek, staví u vchodu. Jejich navsteva! Na balkon vybelhla pani opět s telefonem, dítě a pes a deti ny sebe řvou KRKOUNE, KRKOUNE! nebo TY KLAUNE PLYŠOVEJ!
Před pískoviště v betonové díře zaparkuje chlapeček na plastové motorce a chce ji jít hrát na písek, maminka ho odtáhne za rukáv a řekne "Fuuj, to není písek na hraní, to je pejsek...eee...písek pro pejsky na čůraní"
Do toho jde po schodech pán a říká do telefonu "Já se teď vracim z posilky"
Kolem ptáci, sluníčko a naproti mě lavička s paní, co si čte noviny...děti řvou z balkona...
Klid na sídlišti